3. díl - Výletníci

5. října 2014

Tentokrát to bude zase o pěší túře. Využili jsme s mým drahým toho, že konečně nastalo babí léto (a asi zase brzo skončí) a vydali jsme se na (skoro) celý den ven. Trasu i s výškovým profilem přikládám. Vydali jsme se z Bystrce, přes Komín a Medlánecké kopce na Velkou babu a odtud přes Kníničky a kolem řeky zpátky do Bystrce. (Brňáci tuší :-)  Celkem to dělalo 16 kilometrů a i s přestávkami (včetně zastávky v Kníničkách na pivo) jsme to ušli pohodlným vycházkovým tempem za 6,5 hodiny. 

Zjistila jsem, že velkou výhodou je nejít sama, ale mít s sebou parťáka, aby ta cesta byla veselejší, nevýhodou ovšem je, že si po cestě povídáte a tak je to (zvlášť pro netrénované) celkem náročné na dech. Ale cílem je se tužit a tužit, až se podaří vylézt na Babu za plného nezadýchaného hovoru a tak to není zas tak velké mínus (jsem zvědavá, jestli to někdy zvládnu).

Vřele doporučuju všem, co se pomalu rozhýbávají jako já, aby si případné cesty zpestřili třeba nějakou hrou. Ať už jsou to klasické hry jako třeba slovní fotbal nebo moje oblíbená "Myslím si filmovou postavu a ty hádej jakou" nebo třeba improvizace jako "Kdo jako první uvidí jedlou houbu, nebo stopu zvěře nebo ... (doplňte cokoli)". Cesta tak nebude jen "nudnou" součástí tréninku, protože se pobavíte a například s partnerem strávíte hezký čas, který byste jinak třeba jen proseděli u televize. Já osobně se třeba vždycky těším na jakoukoli procházku nebo delší výlet, protože to máme opravdu čas si popovídat, zahrát si nějakou tu hru (jsem strašně hravá a soutěživá!), pokochat se krajinou a třeba se i dozvědět něco víc o prostoru, kde žiju. A to není k zahození. 

Na závěr hlásím, že jsem po cestě poctivě propotila všechno, co jsem měla na sobě a tak to snad mělo nějaký efekt. (Znalci procesu spalování tuků by mi to asi mnohými argumenty vyvrátili, ale stejně si myslím, že dobrý pocit z pohybu stojí za to ať spalujete nebo ne :-)

Monika